Kde byly první kurty České republice

První kurty tenkrát to ještě bylo Československo. Na dvou lokalitách. V Brně na Káčátech a na Odolené vodě u fotbalového stadionu.

Kdy a kdo vymyslel to, že se u nás začne hrát beachvolejbal?

V roce 1988 jsem se sešel na Poháru osvobození Bratislavy s Milanem Purnochem, v té době trenérem   „B“ družstva mužů ČSR a Karlem Hanzlem, trenérem rakouské reprezentace a také starostou Sokola Vídeň. Zde vznikla myšlenka pokusit se u nás, v ČSR, postavit pískové kurty na beachvolejbal. V Rakousku již měly určité zkušenosti, dvojice Potyka a Kronthaller beach hráli a propagovali. Domluvil jsem se s Milanem Purnochem, že se pokusím v Brně sehnat lokalitu na stavbu pískových kurtů. Na volejbalovém svazu v Praze jsem získal časopis západoněmeckého volejbalového svazu, v kterém byl návod na stavbu pískových kurtů. Na podzim 1988 jsme začali na Káčatech stavět a na jaře 1989 zde byl první turnaj v ČSR za účasti 16 dvojic. Pořadí: 1. Palinek, Stejskal  2. Haník, Zajíček  3. Adamec, Nejezchleba.

Kde jste bral inspiraci?

Úvaha o důležitosti beachvolejbalu vzhledem k šestkovému vznikla jednak vyjádřením v té době největšího experta, trenéra japonské reprezentace Yasutaka Matsudairy: Tajemství amerických úspěchů, ale již rozluštěným, jsou kalifornské pláže. Družstvo mužů USA vyhrává na OH 1984 a 1988 zlaté medaile. Dalším důležitým motivem bylo vyjádření amerického smečaře, držitele dvou zlatých medailí z OH v šestkovém volejbalu /třetí zlatou OH získal později za beach/, který prohlásil: Myslím, že všichni hráči halového volejbalu, by byli lepší, kdyby strávili nějaký čas hraním na pláži. Také skutečnost, že po skončení vrcholových soutěží v březnu, dubnu se někteří hráči do začátku srpna málo nebo vůbec nepotkávají s volejbalem. Myslím, že všichni co u nás začínali s beachem byli přesvědčeni, že tím pomohou šestkovému volejbalu a radostně zaplní jarní a letní výpadek v soutěžích.         

Co bylo na začátku nejsložitější.

Nejsložitější bylo přesvědčit volejbalové hnutí, trenéry a funkcionáře, že beach je pro šestkový volejbal přínos a ne konkurence a komerční záležitost. Přínos po stránce fyzické, psychické, technické a také pro volejbal propagační.

Proč první kurty byly právě na Káčatech?

Od dorosteneckých let jsem chodil rekreačně hrát nejprve šestkový volejbal, později volejbalové debly a nakonec hlavně nohejbal do rekreačního střediska klubu českých turistů /KČT – KáČaTa/ na Káčata v Komíně. Velmi dobře jsem se znal s předsedou KČT v Brně Honzou Černohlávkem a po delším přesvědčování se podvolil pro stavbu dvou pískových kurtů. Pro velký zájem z řad amatérských i závodních hráčů jsme po třech letech přistavěli třetí kurt, který již splňoval tehdejší mezinárodní kritéria.

Jak nadšení pro beach byli hráči šestkového volejbalu?

Vše záleželo na trenérech jak se k beach postaví, umožní a podpoří hráčům účast na turnajích, nebo dokonce postaví pískové kurty. Z velkých oddílů nejdříve zareagovali v Olympu Praha / Jirka Ebert, Zdeněk Pomr, Mirek Horáček/ v Ústí nad Labem / Milan Šlambor/ na Odolena Vodě /Mirek Nekola/, z menších oddílů Slavkov / Petr Šafář/ a Opava / David Šťastný/. Jsem přesvědčen, že na rozvoj beachvolejbalu u nás mají největší podíl: Milan Purnoch, Roman Plch, Jirka Ebert, Honza Hronek. Z hráčů byl největším propagátorem dvojnásobný olympionik Michal Palinek!

Kdy vzniklo sokolské koupaliště a proč?

Beachvolejbal se v Brně stával stále populárnějším a poptávka amatérů i závodních hráčů převyšovala kapacitu třech kurtů na Káčatech. Hledal jsem novou lokalitu a „Sokolák“ se zdál ideální. Sokolské koupaliště zakoupil již před válkou TJ Sokol Brno I jako své sportovní a rekreační středisko. V době kdy jsme začali uvažovat o beach aktivitách však Sokolské koupaliště bylo pronajato soukromé společnosti. Tato měla zájem pouze o restauraci a ubytovnu, ostatní plochy byly neudržovány a zcela zdevastovány. Po dlouhých soudních jednáních se nám podařilo společnost vyhostit. S vedením TJ Sokol Brno I jsme se dohodli, že o Sokolské koupaliště se bude starat volejbalový oddíl této jednoty. Podmínkou bylo financování všech investic i provozu volejbalovým oddílem. Při projektování střediska, po zkušenostech z Káčat, jsme se snažili konečnou podobu podřídit podmínkám Mezinárodní volejbalové federace. Zejména na kvalitě písku, velikosti a orientaci kurtů, kapacitou hlediště, a také profesionální výbavou. Myslím, že během dvaceti let se nám záměr podařil.